Jsou události v systémech zaznamenávány a uchovávány?

Protokolování spadá pod více opatření článku 21 odst. 2

V článku 21 odst. 2 směrnice NIS2 neexistuje samostatný bod "protokolování". Otázka týkající se zaznamenávání a uchování událostí v systémech se týká zejména bodu b) o zpracování incidentů a bodu d) o kontinuitě činnosti a řízení krizí. Protokolování je důkazní materiál, pomocí kterého lze rekonstruovat incident: kdo dělal co, kdy, z kterého systému. Bez logů je postup pro zpracování incidentů v praxi těžké prokázat, i když postup existuje na papíře.

To, co přesně zákazník požaduje, se liší podle dotazníku. Některé portály se ptají pouze, zda se protokolování provádí, jiné se ptají na dobu uchování, které systémy se protokolují, nebo kdo má přístup do logů. Toto druhé se týká také zásad přístupu: pokud mohou být logy upravovány stejnými lidmi, kteří by je měli kontrolovat, je politikou přístupu a správou firemních aktiv relevantní zmínit. Pokud nemáte centralizované protokolování nebo nemáte stanovenou dobu uchování, odpovězte "ne" nebo "částečně" — samostatný soubor v Excelu s chybovými zprávami se automaticky nepočítá jako důkazní materiál a vymyšlené "ano" není o nic méně vymyšlené.

Článek 21 odst. 2, zejména pod b) a d)

Článek 21 odst. 2 směrnice NIS2 stanovuje deset kategorií opatření, která musí subjekt přijmout na základě přístupu "všechna nebezpečí". Protokolování není explicitně zmíněno jako samostatná kategorie, ale v praxi se začleňuje pod bod b) (zpracování incidentů) a bod d) (kontinuita činnosti, například správa záloh a řízení krizí), protože zaznamenané události jsou nezbytné pro rozpoznání, vyšetření incidentu a pozdější prokázání odpovědnosti. Jaký přesný požadavek zákazník na tuto záležitost váže — doba uchování, pokrytí, řízení přístupu k samotným logům — není v samotné směrnici rozpracováno, ale často se doplňuje v národní implementaci nebo v portálu zákazníka.