Jaké jsou přímé emise skleníkových plynů (scope 1)?

Scope 1: emise z vlastních zdrojů, bez nákupů

Scope 1 je přímá emise skleníkových plynů ze zdrojů, které podnik vlastní nebo řídí. Mysleme si na plyn na vytápění, palivo pro vlastní vozidla a vlastní výrobní procesy. Rozlišovacím kritériem je kontrola: jedná-li se o zařízení nebo vozidlo, které podnik sám spravuje, pak se jedná o scope 1. Pokud emise vniká u jiného podniku — u dodavatele energie, dopravce, subdodavatele — pak to nespadá pod scope 1, i když za to podnik platí.

Toto rozlišení je přesně důvod, proč zákazníci dotazují scope 1, 2 a 3 odděleně: předchází to dvojímu počítání v řetězci a objasňuje, kdo na co může působit. Nakupovaná elektřina a teplo patří do nepřímými emisemi z nakupované energie (scope 2), a emise od subdodavatelů nebo použitím produktu u zákazníků spadá pod emise v hodnotovém řetězci (scope 3). Dotazník, který se ptá na scope 1, chce tedy konkrétně vědět, co pochází z vlastního kouřovodu, kotlů nebo vozového parku — ne co se "za měřákem" děje u jiného.

Odkud pochází tento rozdíl: GHG Protocol

Rozdělení do scope 1, 2 a 3 pochází z GHG Protocol, mezinárodního standardu, na kterém jsou založeny prakticky všechny seznamy otázek klientů týkající se emisí. Pokud podnik nemá k dispozici údaje o scope 1, odpověď na seznam otázek je obvykle jednoduše "ne" nebo "není známo" u dané položky — neplňujte odhad, který není podložen. Často se v téže seznam také ptá na celková energetická spotřeba za rok a případný cíl snížit emise; tato čísla souvisí se scope 1, ale jedná se o samostatnou odpověď s vlastním zdrojem.