Naše budova je pronajatá, čí je pak spotřeba energie v hlášení

Pronajatá nemovitost spadá do rozsahu 2, nikoli do rozsahu 1

Energetickou spotřebu pronajatné nemovitosti hlásíte jednoduše, i když nejste vlastníkem. Rozhodující není vlastnictví budovy, ale kdo platí účet za energii a kdo má operační kontrolu nad jejím použitím. Pokud si nemovitost pronajímáte a energetické připojení je na vaše jméno, pak se tato spotřeba počítá do nepřímými emisemi z nakupované energie (scope 2) vaší vlastní podnikatelské činnosti — přesně jako v případě nemovitosti, kterou vlastníte.

Jediným případem, kdy je tomu jinak, je, když pronajímatel kupuje energii a předává vám ji bez toho, aby jste měli vlastní připojení nebo měřidlo — myslíme na kancelářskou jednotku se vším obsaženo v servisních nákladech. Pak tato spotřeba přísně vzato spadá do scope 3 emisí pronajímatele a mohli byste ji vnímat jako pronajatou službu. V praxi však většina seznamů otázek od zákazníků jednoduše ptá na celková energetická spotřeba za rok vaší podnikatelské činnosti bez ohledu na toto rozdělení — a toto číslo získáte z vlastních faktur nebo v případě pronájmu se vším obsaženo u pronajímatele.

Na čem je to založeno: GHG Protocol a VSME základní modul

GHG Protocol dělí emise na scope 1 (vlastní zdroje), scope 2 (nakupovaná energie) a scope 3 (zbytek hodnotového řetězce) a váže scope 2 na toho, kdo energii kupuje a spotřebovává — ne na toho, kdo nemovitost vlastní. U pronajatých nemovitostí s přístupem "operační kontroly" – obvyklou metodou pro malé a střední podniky – se spotřeba počítá u pronajímatele, jakmile si energii sám nakoupí. VSME základní modul EFRAG se v environmentálním modulu ptá na celkovou energetickou spotřebu podniku bez rozlišení mezi vlastními a pronajatými lokalitami, což odpovídá tomuto rozdělení scope 2.