klant chce znát CO2 emise na jednotku tržeb, jak to vypočítám

Emise děleno tržbami, bez nového měření

Tento poměr není dalším měřicím bodem, ale výpočtem retrospektivně: celková emise v tunách CO2-ekvivalentu dělené roční obratovou sumou v milionech eur. Čitatel je již v tvém řetězcovém spisu, pokud jsi otázku týkající se scope 1, otázku týkající se scope 2 a případně scope 3 již jednou zodpověděl. Jmenovatel je obrat z tvého účetnictví, stejná částka, kterou si klient často také vyžádá zvlášť. Výsledek se nazývá "carbon intensity" a obvykle se zapisuje jako tCO2e/mln eur obratu.

Volba, kterou si sám uděláš, je, které scope zahrnout do čitatele. Pokud si klient vyžádá pouze scope 1 a 2, jde o menší a často přesnější čitatel než když je třeba přidat scope 3. Mnoho malých a středních podniků nemá scope 3 zcela zmapován — v tom případě počítáš s tím, co máš k dispozici, a uvedeš, které scope jsou zahrnuty. Seznamem, který se ptá na "celkové emise CO2 na euro obratu" bez specifikace scope, se obvykle myslí scope 1 a 2 dohromady; pokud si nejsi jistý, je optat se přímo klienta reálnější možností než hádat. Pokud ještě nemáš odhad scope 3, je přehled scope 3-položek logičtějším startovacím bodem než tento poměr sám.

Odkud pochází toto rozdělení

Rozdělení scope, na kterém je založen čitatel tohoto výpočtu, pochází z GHG Protocol; to je běžné rozdělení na scope 1, 2 a 3, které přejímá jak EFRAG standard VSME, tak téměř každý seznam otázek od klientů. Základní modul VSME od EFRAG, dobrovolný standard hlášení pro malé a střední podniky, které nejsou kótovány na burze, uvádí emise na obrat jako jeden z klíčových ukazatelů, ale nezavádí pevný vzorec pro více než emise dělené obratem — volba scope a jednotka jmenovatele tedy nejsou ve normě stanoveны, pouze v otázce od klienta.