Došlo v posledních dvou letech k úniku údajů, který musel být hlášen?

Ano/ne na otázku o porušení ochrany dat se zřídka podaří zdůvodnit jedním pokusem

Tato otázka se neptat, zda se kdy něco pokazilo, ale zda došlo k porušení ochrany dat, které bylo třeba hlásit — to je přechodný krok. Únik, který byl interně objeven a vyřešen bez povinnosti hlášení, je něco jiného než únik, který byl hlášen dohledovacímu orgánu a případně také postiženým osobám. Odpověď "ne" je tedy možné dát pouze v případě, že si jste jisti, že k porušení s povinností hlášení nedošlo, a ne jen proto, že si na něj nepamatujete. Odpověď "ano" vyžaduje, aby bylo možné odpovědět na další otázku: kdy k tomu došlo, co bylo hlášeno a komu.

V praxi se jedná o jednu z otázek, u nichž se odpověď může v jednotlivých kolech lišit, protože se období "posledních dvou let" posouvá. Únik z před dvěma lety a měsícem tento rok již nespadá do tohoto období, zatímco v loňském roce ano. Proto se nejedná o odpověď, kterou jednou zadáte a poté ji necháte být: soubor musí v každém kole znovu zkontrolovat, zda období nevypadne nebo nepřibude. Kdo toto téma vyplňuje častěji, pozná i související otázku o interní kanál pro hlášení nesrovnalostíobojí otázky netestují pouze to, zda něco existuje, ale zda byl proces skutečně použit.

Odkud to pochází: žádný pevný článek, ale pravidelný kontrolní bod

Tato otázka nevychází ze specifického článku, který byl předán Supplia; patří do širší kategorie otázek o zpracování údajů, vedle otázek, jako je například, zda podnik vede registr aktivit zpracováníZdroj pro tuto odpověď tedy neleží v externí právní úpravě, ale v interním registru incidentů podniku: záznam o tom, co se stalo, kdy se to stalo a zda bylo zasláno hlášení. Bez tohoto interního dokladu není žádný důvod potvrdit "ne", a s částečně vyplněným registrem také není žádný důvod plně podložit "ano".