Proč chce moje banka vědět, k čemu účet používám

Účel účtu je součástí proveřování klienta

Banka se to neptá ze zvědavosti, ale proto, že to proveřování klienta předepisuje povinně. Jakmile se předpokládaného používání liší od toho, co ve skutečnosti na účtu probíhá — jiný druh transakcí, jiné země, jiné částky — musí si to banka všimnout a někdy znovu proveřit. Proto se otázka vrací i u klientů, kteří u banky bankují už léta: není to jednorázový vstupní dotazník, ale průběžná povinnost samotné banky.

V praxi se "účel účtu" obvykle kombinuje s otázkami, které jdou ještě o něco dál: jaký je původ majetku podniku, u kterých dalších bank podnik účty vede, a někdy zda se očekávají transakce se specifickými zeměmi. Konkrétní odpověď — "nákup surovin u tří stálých dodavatelů v Německu a Polsku, prodej holandským maloobchodům" — dává bance něco, na co se může odkazovat. Vágní odpověď ("obecné podnikatelské použití") vede častěji na následnou otázku, ne proto, že by byla špatná, ale proto, že nenabízí nic proveritelného.

Právní základ: klientské vyšetřování podle Wwft

Tato otázka vyplývá z proveřování klienta, které musí institucí jako banky provádět podle zákona na ochranu před legalizací příjmů z trestné činnosti a financováním terorismu. Tento zákon zavazuje banku mimo jiné stanovit si účel a povahu obchodního vztahu a vést si jej v evidenci a dále jej sledovat. Jde o povinnost banky, nikoli klienta — klient poskytuje informace, kterými může banka splnit svou vlastní proveřovací povinnost. Na rozdíl od toho: údaje jako jednatelé a adresa sídla jsou již fixovány v Rejstříku obchodních společností na základě zákona o Rejstříku obchodních společností 2007; účel účtu tam není uveden a banka si jej musí tedy přímo vyjasnit u klienta. Stejná proveřovací logika stojí za otázkami na kdo jsou konečnými vlastníky podniku: také to je součástí stejného proveřování klienta, nikoli samostatného procesu.