banka chce vědět, kdo jsou naši největší dodavatelé, jak to mám vyplnit

Koncentrační riziko u dodavatelů, ne samotné kontrakty

Banka se na to obvykle neptal z nedovednosti o vaší nákupní výhodě, ale aby posoudila koncentrační riziko: jak moc je vaše podnik závislý na jednom nebo několika dodavatelích a co se stane s vaší kontinuitou, když ti odpadnou. To odpovídá klientskému průzkumu, který banky povinně provádět musí. Odpověď, která se obvykle očekává, je globální popis: jméno nebo typ dodavatele, země a jaká část vašeho nákupu odtud pochází. Jen výjimečně chce banka úplný seznam dodavatelů s podmínkami kontraktů — to je pro většinu seznamů otázek více detailů, než si účel zaslouží.

Pokud nemáte tento přehled po ruce, obvykle postačuje odhad na hlavní linii: "tři dodavatelé dohromady asi 60 % nákupu, především v Německu a Nizozemí" bankám řekne, co potřebují, aniž byste sdíleli obchodně citlivé podrobnosti kontraktů. Stejná otázka se vrací v jiných formulacích u průměrná splatnost vůči dodavatelům — banky často kombinují závislost a platební chování do jednoho obrazu rizika. Pozor: toto je jiná otázka než ta na konečné vlastníky vaší vlastní firmy, kde si v případě pochybností můžete prohlédnout jak vyplnit otázku UBO banky — dodavatelé a UBO se na portálech někdy zaměňují, protože jsou v stejné sekci "řetězové riziko".

Odkud to vychází: klientský průzkum a výroční zpráva

Základem je klientský průzkum ze Zákona o prevenci praní peněz a financování terorismu: banka musí posoudit rizika obchodního vztahu a závislost na dodavatelích je součástí. Pokud je koncentrace dodavatelů někde už zaznamenána, obvykle se nachází implicitně v poznámce k výroční zprávě — proto někdy portály tuto otázku umisťují těsně za otázkou o tom, zda byla výroční zpráva deponována umístit. Zvláštní právní povinnost zveřejňovat samotná jména dodavatelů neexistuje; jedná se čistě o odhad rizika bankou, nikoli o povinnost vyplývající ze zákona o obchodním rejstříku.