proč banka chce vědět, se kterými ostatními podniky jsme propojeni

Banka ověřuje UBO, skupinovou strukturu a koncentrační riziko

Banka se to obvykle ptá kvůli třem věcem, aby mohla zkontrolovat: kdo jsou konečným vlastníky (UBO), jak se podnik nachází v rámci skupiny nebo řetězce dalších podniků a zda existují závislosti, které ovlivňují kreditní riziko. To je součást klientských kontrol, které musí banky provádět v souladu se zákonem o boji proti praní peněz (Wwft). Otázka tedy zřídka vychází ze zvědavosti — souvisí se vlastní zákonnou kontrolní povinností banky vůči jejím obchodním klientům.

V praxi se otázka obvykle dělí na dvě části. První část se týká vlastnictví a kontroly: kdo jsou akcionáři, existuje mateřská společnost, existují dceřiné podniky. To se překrývá s tím, co již bylo určeno o registračního čísla, pod kterým je podnik veden, protože skupinová struktura je často odvozena z údajů v Obchodním rejstříku. Druhá část se týká obchodní propojení: velcí klienti, velcí dodavatelé, společné podniky. To druhé banka potřebuje k posouzení koncentračního rizika — co se stane s úvěruschopností podniku, když jeden velký odběratel odejde. To je jiný pohled než otázka na otázku o zemích, kde má podnik pobočky, která se více týká provozního rozptýlení než vlastnictví.

Zdroj: Obchodní rejstřík a Wwft

Základní údaje o právní formě, vedení a akcionářské struktuře, které banky požadují, se do značné míry shodují s tím, co je již veřejně zaznamenáno v souladu se zákonem o obchodním rejstříku z roku 2007. Co si banka sama přidává — povahu obchodních vztahů s ostatními podniky a jejich důležitost pro kontinuitu — nevyplývá z jediného články, který je zde uveden jako zdroj, ale z vlastního posouzení rizika, které musí banka jako instituce podle Wwft provádět. Při odpovídání pomáhá rozlišovat mezi tím, co je fakticky uvedeno v Obchodním rejstříku, a tím, co banka požaduje jako doplňující, zákaznicky specifický odhad: první je možné vysledovat k oficiálnímu zdroji, druhé ne.