pojišťovatel chce vědět, jaké škody mělo moje podnikání dříve co mám uvést

Historie škod: počet, příčina a částka za rok pojistné smlouvy

Pojišťovna obvykle chce tři údaje za rok pojistné smlouvy: počet škod, příčinu (například požár, vodní škoda, odpovědnost, kybernetická příhoda) a vyplacené pojistné plnění nebo rezervu na škody. Někdy se také ptá na probíhající škody, které dosud nebyly vyřešeny, a na zamítnuté škody. Vyplňte údaje ze shrnutí historie škod od současné nebo předchozí pojišťovny; jedná se obvykle o nejspolehlivější zdroj, protože pochází přímo od strany, která pojistné plnění vyplatila nebo škodu posoudila. Pokud takové shrnutí chybí, je alternativou vlastní registr škod s datem, příčinou a vyřízením — za předpokladu, že je konzistentní s tím, co je uvedeno v účetnictví.

Pokud nemáte žádný soubor nebo shrnutí historických údajů o škodách, nevyplňujte odhad. Pojišťovna to často ověřuje podle vlastní akceptační politiky a podle toho, co nahlásila předchozí pojišťovna; odhadnutá částka, která se liší od tohoto zdroje, vyvolá více otázek než upřímné "ještě není k dispozici" se závazkem to později poskytnout. Toto téma se často zmiňuje v jednom dechu s otázkou na finanční zdraví společnosti, protože historie škod a solventnost společně určují rizikový profil, který pojišťovna používá k určení pojistného. U citlivých částek škod dbejte na tlačítko důvěrnosti, aby byl údaj viditelný pouze pro ty, kdo seznam otázek skutečně posuzuje.

Proč se na to banky a pojišťovny ptají jinak

Historie škod není obsažena v právním zdroji, jako je Handelsregisterwet 2007 nebo Wwft — jedná se o vlastní akceptační kritérium pojišťovny, založené na jejím rizikovém modelu. To vysvětluje, proč se formát liší podle pojišťovny: jedna se ptá podle příčiny škody, druhá podle pojistného roku a třetí pouze na celkovou částku nad určitou hranicí. To odpovídá širšímu vzoru, proč banka klade jiné otázky než pojišťovna o stejném tématu: banky hodnotí riziko praní peněz a kreditní riziko, pojišťovny hodnotí pojistiteLnost a pojistné, a každá používá pro to svůj vlastní formát bez právní základní struktury.