proč se banka ptá na financování ze zahraničí

Zahraniční financování se týká prevence praní peněz, nikoli úvěru

Banka se na to zpravidla neptal, aby se něco dozvěděla o bonitudě, ale protože to vyžaduje due diligence vůči klientovi. Peníze přicházející zvenčí Nizozemska — půjčka od zahraniční akcionářky, investice ze země mimo EU, úvěrová linka u zahraniční banky — mohou být pro banku důvodem k dalším otázkám o zdroji peněz. To je součástí due diligence, kterou musí provádět každá banka na základě Zákona o prevenci praní peněz a financování terorismu. Banka se nezajímá o částku samotnou, ale o otázku, zda se peněžní tok dá vysvětlit a zda odpovídá činnosti podniku.

V praxi tuto otázku banka často kombinuje s otázkami o původu majetku podniku a konečnými příjemci výhod. Pokud je zahraniční financista také UBO, chce si banka vzájemně sladit obě odpovědi: půjčka od akcionáře, který je již znám jako příslušná osoba, vyvolává méně otázek než peníze od neznámé strany. Pokud společnost nemá zahraniční financování, je zde "ne" odpověď, pro kterou nevyžaduje dossier zdrojový dokument — jde o konstatování skutečnosti, nikoli o posouzení.

Základ: průzkum klientů podle Wwft

Tato otázka vyplývá z průzkumu klientů, který musí banky provádět podle Zákona o prevenci praní peněz a financování terorismu: banka musí mít přehled o povaze a pozadí transakcí a peněžních toků svého klienta a zahraniční financování do toho spadá. Nejedná se o otázku vyplývající ze Zákona o obchodním rejstříku 2007 nebo směrnice CSRD — ty upravují další části dossier, jako jsou standardní údaje o podniku a zpráva o udržitelnosti. Kdo si není jistý, zda má být určitá forma financování hlášena, nenajde odpověď v samotném řetězovém dossier, ale na portálu banky nebo u kontaktní osoby, která poslala seznam otázek.