jak bance vysvětlím, jak je uspořádána naše podniková struktura s dceřinými podniky

Dotaz na strukturu skupiny pochází z KYC, ne z CSRD

Banka si to obvykle vyžaduje v rámci prověrky klienta (KYC — "know your customer"), a jde v tom o tři věci: kdo je mateřská společnost, které dceřiné podniky patří do skupiny a kdo má finální kontrolu (UBO — "ultimate beneficial owner"). To je něco jiného než konsolidace skupiny, která se vyskytuje v reportingu udržitelnosti: banka chce vědět, kdo o čem rozhoduje, ne které subjekty spadají do rozsahu CSRD. Odpověď tedy sestává z organizačního schématu nebo seznamu subjektů s názvem podle stanov, zemí sídla a procentem vlastnických podílů nebo hlasovacích práv pro každý subjekt.

Tam, kde to pochází z jednoho řetězcového spisu: právnímu jménu podniku, registrační číslo a země, kde se nacházejí sídla jsou přesně ta pole, která banka chce vidět na jednotlivou entitu. Pro dceřinou společnost v jiné zemi je zapotřebí místní registrační číslo, nejen číslo matky. Chybí-li v dossier ještě některá dceřinská společnost, pak je "ne, ještě není úplné" poctivější odpověď než vyplňování struktury, která není správná — banka se ptá dále v případě pochybností a neúplný organizační diagram se zjistí rychleji než chybějící odpověď.

Obchodní rejstřík je zdrojem, ne samotná banka

Základem pro tuto otázku je Zákon o obchodním rejstříku z roku 2007: obsahuje údaje o podniku, které jsou v něm vedeny, včetně právní formy, vedoucích pracovníků a — v případě skupinové struktury — vazeb mezi mateřskými a dcerinnými společnostmi. Banka zde netestuje samu něco nového, ale žádá potvrzení toho, co již je zapsáno v Obchodním rejstříku, doplněné o informace o UBO, které se ne vždy úplně objevují v obchodním rejstříku. Nedávný výtah na jednotlivou entitu je proto nejpříměstnějším důkazním dokumentem; v případě struktury s více zeměmi je vhodné mít po ruce také zahraniční registrace, i když v tomto dossieri není stanovena pevná zdrojová informace.