Banka chce vědět, odkud pochází peníze z první vkladu

Zdroj první úhrady je součástí klientské due diligence

Banka se na to neptá z zvědavosti, ale proto, že klientská due diligence podle Zákona o prevenci praní peněz a financování terorismu (Wwft) to vyžaduje. Při otevírání obchodního účtu musí banka zjistit, odkud pochází první peníze: z vlastního kapitálu podnikatele, z úvěru, z investice třetí strany nebo z převedeného zůstatku z jiného účtu. To je samostatné na otázku týkající se zdroje majetku podniku v širším smyslu — ta se týká tvorby podnikatelského majetku jako celku, toto se konkrétně týká pouze té první transakce.

Co banka obvykle chce vidět, je dokument prokazující zdroj: výpis z účtu, ze kterého peníze pochází, smlouvu o úvěru, notářský zápis při vkladu kapitálu nebo rozhodnutí akcionářů při vkladu kapitálu. Pokud nemáte tento doklad po ruce, obvyklou odpovědí je stručný popis zdroje plus přislíbení, že podkladový dokument následuje. Prázdný řádek nebo "neuplaťuje se" banky často považují za neúplné, i když částka byla malá. Při úhradě související se strukturou akcionářů je logické, že stejný dotazník se také ptá na konečné příjemce výhod z podniku — obě odpovědi si musí odpovídat, jinak vzniká nová otázka.

Odkud to vyplývá: ověřování klientů podle Wwft

Povinnost vyšetřit zdroj prostředků vyplývá z klientské due diligence, jak je rozpracována v Wwft: banky musí znát nejen to, kdo je jejich klientem, ale také mít přehled o peněžních tocích spojených s účtem. Údaje zapsané v Obchodním rejstříku — jako v Zákoně o obchodním rejstříku z roku 2007 — dávají bance základní představu o podniku, ale nic neříkají o zdroji konkrétní úhrady. Posledně jmenované se musí prokázat zvlášť, a právě proto se to objevuje jako samostatná otázka vedle otázek o UBO, sankcích a úvěruschopnosti.