proč se banka ptá na daňové rezidentství v zahraničí

Daňová rezidence patří do znalostí o klientovi

Banka se na to ptá, protože je povinna zaznamenat daňovou rezidenci každého svého obchodního klienta jako součást znalostí o klientovi podle zákona na ochranu před práním peněz a financováním terorismu. Toto šetření se týká nejen rizik prání peněz, ale také správného hlášení daní: banky musí být schopny uvádět, kterým státům musí hlásit informace o účtech. Tato druhá skutečnost se nazývá CRS, common reporting standard, a probíhá prostřednictvím stejné otázky jako daňová rezidence. Právě proto se tato otázka často objevuje spolu s otázkami o u kterých bank podnik vede účty: banka si vytváří představu o tom, odkud pochází peníze vaší firmy a kam daňově patří.

Pro většinu podniků je odpověď jednoduchá: daňově rezidentní v zemi registrace, jak je zapsáno v obchodním rejstříku, a nikde jinde. Má-li podnik trvalou činnost v zahraničí, dceřinou společnost nebo vydává-li se fakturuje ze zahraniční pobočky, pak může existovat zahraniční daňová rezidence. Jedná se o faktickou otázku, kterou vám mohou odpovědět váš daňový poradce nebo účetní — není to něco, do čeho byste zde měl vkládat předpoklady. Nemáte-li žádné zahraniční aktivity, pak je "ne, daňově rezidentní pouze v zemi registrace" obvykle odpověď, která se shoduje se zbytkem vašeho spisu, stejně jako u otázek o konečných skutečných vlastníků podniku.

Odkud to vychází: zákon proti praní peněz a financování terorismu a obchodní rejstřík

Povinnost provádět průzkum klientů, včetně zjišťování daňových charakteristik klienta, je obsažena v Zákoně na ochranu proti praní peněz a financování terorismu. Základní údaje podniku — právní forma, místo sídla, zápis — jsou stanoveny na základě Zákona o obchodním rejstříku z roku 2007 a tvoří výchozí bod, proti kterému banka ověřuje uvedené daňové místo pobytu. Pokud se odpověď liší od místa sídla v obchodním rejstříku, banka obvykle požádá o vysvětlení nebo dokladový materiál.