banka se ptá na země, se kterými obchodujeme, jaké je pro ně riziko

Riziko zemí je součástí prověřování klientů, nikoliv samostatné části sankcí

Banka se ptá na obchodní země, protože jde o povinnou součást prověřování klientů podle zákona na ochranu proti praní peněz a financování terorismu (Wwft). Země se přitom rozdělují podle rizika: země se slabou legislativou proti praní peněz, země se zvýšenou korupčností a země nacházející se na seznamu sankcí nebo embarga mají větší váhu. Banku nezajímají vaši obchodní partneři jednotlivě, ale celkový obraz: čím vyšší podíl zemí s vysokým rizikem na vašem obratu, tím rozsáhlejší prověřování klientů musí banka provést – s případnými dodatečnými otázkami na původ prostředků nebo protistranami.

Úzce se to vztahuje na otázku o sankcích, se kterou se často setkáte v jedné otázce: viz je podnik nebo jeden z jeho správců uveden na sankčním seznamu. Oba dotazy slouží stejnému účelu – banka musí být schopna prokázat, že ví, s kým a kde obchoduje, a to i v rámci prověřování klientů, kterou by banka měla standardně provádět u obchodního vztahu. Pokud nemáte připravený seznam obchodních zemí, lze odpověď často odvodit z vaší evidence faktur nebo údajů z celní správy; chybí-li toto zdůvodnění, je rozumnější to uvést, než potvrzovat odhad jako pevný ano.

Odkud to vyplývá: ověřování klientů podle Wwft

Povinnost prověřování klientů, včetně posouzení rizika zemí, vyplývá ze zákona na ochranu proti praní peněz a financování terorismu. Tento zákon banky zavazuje k přístupu založenému na riziku: čím vyšší riziko klienta nebo transakce, tím důkladnější musí být prověřování. Země, které mezinárodní organizace označují za rizikové, se v tom počítají jako faktor rizika. To je odlišné od otázky na původ majetku, kterou najdete samostatně u jaký je původ majetku podniku — oba dotazy přispívají k vytvoření téhož riziková profilu, ale jsou samostatnými součástmi spisu, který musí banka vytvořit.