jak si vysvětlím strukturu svých akcionářů bance

Banka chce vědět, kdo je skutečným vlastníkem

Banka se na strukturu akcionářů nepytá z zvědavosti, ale aby určila, kdo je UBO — "ultimate beneficial owner", fyzická osoba, která je nakonec vlastníkem nebo má rozhodovací pravomoc. Jedná se o povinnost vyplývající z právních předpisů proti praní peněz, která se vztahuje na každou banku při navázání nebo přehodnocení vztahu se zákazníkem. Není to tedy otázka, kterou si banka sama vymyslela: každá banka ji pokládá prakticky ve stejné podobě.

Konkrétně dodáváte schéma řetězce vlastnictví: která entita drží jaké procento akcií, až po fyzické osoby na vrcholu struktury. U jednoduché struktury — jedna holdingová společnost, jeden vlastník — je to půl A4. Pokud je více mezilehlých holdingů nebo zahraničních akcionářů, chce banka často na každé úrovni vidět výtah. Stejný výtah ostatně používáte také pro registračního čísla, pod kterým je podnik veden — banka to obvykle ptá v totéž onboardingové fázi. Máte-li akcionáře v jiné zemi, často se vrací i tato otázka v kterých zemích má podnik sídla, protože to ovlivňuje posouzení rizika bankou. Chybí-li článek — například proto, že zahraniční mateřská společnost neposkytne nedávný výpis — pak je "ještě k dodání" obvyklá odpověď; banka si ji pak sama vyžádá.

Kde to vyplývá: Obchodní rejstřík jako zdrojový rejstřík

Základem každého schématu akcionářů je zápis v Obchodním rejstříku, v němž jsou podle Zákona o obchodním rejstříku 2007 zaznamenáni jednatelé, akcionáři a poměry ovládání podniku. Pro nizozemskou entitu je proto nedávný výpis prvním dokladem; pro zahraniční prostředkující holdingové společnosti platí ekvivalent z místního rejstříku. Tento zákon nic neříká o tom, co má banka s údaji dělat — to vyplývá z právních předpisů proti praní peněz — ale určitě říká, kde jsou údaje, které banka požaduje, oficiálně zaznamenány.