banka se ptá, zda obchodujeme se zeměmi na seznam rizik, jak mám odpovědět

Země na seznamu sankcí nebo rizika: co chce banka vidět

Banka se na to ptá jako součást klientské identifikace, a odpověď se skládá ze dvou částí: máte obchodní vztahy v uvedených zemích, a pokud ano, s kým přesně. Jediné "ne" postačuje, pokud to odpovídá skutečnosti a můžete to doložit ze své vlastní evidence — například přehled odběratelů a dodavatelů podle zemí. Pokud máte relaci s rizikovou zemí, banka se obvykle ptá dále na charakter transakcí, protistanu a někdy i na konečné určení zboží nebo služeb. To je obtížnější automatizovat než jednoduchou otázku ano/ne, a systém proto v tomto případě nenabízí žádný návrh: bez podkladového dokladu ve vašem spisu nepředkládá žádnou odpověď.

Pozor na rozdíl oproti otázce na seznam sankcí: jde o to, zda se samotný podnik, nebo vedoucí pracovník nebo zainteresovaná osoba na takovém seznamu vyskytuje — odpovídáte prostřednictvím prohlášení určeného pro tento účel. Otázka o zemích s vysokým rizikem se týká vás, míst, kde obchodujete, nikoli toho, kdo vede vaši společnost. Tyto dvě otázky se v bankovních seznamech otázek často objevují na jedné stránce, přestože jsou z právního hlediska opravdu různé otázky. Otázka na zdroj majetku se často také týká stejné části — to je samostatná otázka s vlastní odpovědí, nikoli druhý způsob, jak se ptát na zemní riziko.

Základ: klientská identifikace v bance

Tato otázka vychází z klientské identifikace, kterou musí banky provádět podle zákona o boji proti praní peněz a financování terorismu. Část tohoto šetření se zaměřuje konkrétně na země s vysokým rizikem praní peněz nebo financování terorismu; pokud má klient obchodní vztahy v takových zemích, musí banka to prošetřit přesněji než běžný vztah. Proto je otázka v seznamu otázek často spojena s žádostí o další vysvětlení, jakmile je odpověď "ano".