proč se banka ptá, zda měl vedoucí pracovník dříve insolvenci

Součást klientské due diligence, nikoli součást modelu rizika

Banka si to vyžaduje jako součást povinné klientské due diligence podle Zákona o prevenci praní peněz a financování terorismu (Wwft). Předchozí bankrot jednatele vypovídá něco o riziku integrity, jeden ze standardních bodů, které každá banka prověřuje u každého obchodního klienta. Nejde o samostatnou úvěrovou otázku a je nezávislá na úvěrovém hodnocení samotného podniku — to je jiná součást spisu, viz také Má podnik aktuální ratingovou zprávu od agentury?.

Otázka se v podstatě týká jednatele jako fyzické osoby, nikoli podniku, který nyní si žádá o účet nebo jej udržuje. Pokud žádný z dnešních jednatelů nikdy osobně nebyl v bankrotu, je odpověď "ne" a není třeba nic dalšího předkládat. Pokud tomu tak není, chce banka obvykle vědět, kdy k tomu došlo, o jaký podnik šlo a jak byl vyřešen — zpráva správce či rozsudek soudu jsou pak obvyklými důkazy. Toto téma se často týká stejné odpovědní řady jako Kdo jsou konečnými vlastníky podniku?, protože si banky často prověřují jednatele a UBO najednou.

Původ v klientské due diligence podle Wwft

Povinnost provádět takový audit vychází ze Zákona o prevenci praní peněz a financování terorismu, který zavazuje banky a další instituce poznat svého klienta včetně osob, které podnik řídí. Samotný zákon se explicitně nezmiňuje "bankrotem" jako otázkou, ale otevřený standard klientské due diligence poskytuje bankám prostor zahrnout takové integritní otázky do svého vlastního formátu. To také vysvětluje, proč se na to jedna banka ptá a druhá ne, nebo proč je otázka formulována jinak než u pojišťovny — srovnej Proč si banka klade úplně jiné otázky než pojišťovatel, když jde o totéž.