banka chce vědět, zda obchodujeme v sektorech s vysokým rizikem, co sem patří

Vysoké riziko se týká klienta, ne pouze odvětví

Banka si tuto otázku pokládá, protože průzkum klientely podle Zákona o předcházení praní peněz a financování terorismu je založen na riziku: čím vyšší riziko, tím hlubší průzkum. "Riziková sektora" není pevný seznam s kódy SBI, ale součet faktorů: typ produktů nebo služeb, země, se kterými se obchoduje, peněžní toky a složitost vlastnické struktury. Sektory, které jsou často považovány za zvýšené riziko, zahrnují mimo jiné obchod orientovaný na hotovost, vzácné kovy a kameny, transakce s nemovitostmi, kryptografické služby, zbraně a zboží pro duální použití a obchod se zeměmi na seznamu sankcí nebo vysokého rizika. Podnik, který v těchto činnostech operuje, automaticky nepadá — banka se jen ptá, aby mohla lépe zdůvodnit, proč je riziko zvladatelné.

Konkrétně obvykle vyplňujete, zda máte produkty, služby nebo protistran, které spadají do takové kategorie, a pokud ano: jaká opatření sami přijímáte, aby bylo toto riziko omezeno. Často pak následuje otázka na původu majetku podniku, protože sektor a peněžní tok spolu v průzkumu banky souvisí. Pokud nemáte žádnou z uvedených činností, pak je zde "ne" fakticky správná odpověď — ne něco, co bychom měli formulovat opatrně.

Odkud to vyplývá: ověřování klientů podle Wwft

Povinnost tohoto typu otázky vyplývá z průzkumu klientely, který Wwft ukládá bankám: instituce musí znát rizika svých klientů a v případě potřeby provést prohloubený průzkum, který se v praxi převádí na dotazníky o sektoru, produktech a protistranách. Tento průzkum se týká také vlastnické struktury; proto se v praxi otázky o vysoce rizikovém chování často vyskytují ve stejném dotazníku jako otázka na kdo jsou konečnými vlastníky podniku. Neexistuje žádný právně závazný, vyčerpávající seznam "rizikových sektorů" — banky si to samy vyplňují na základě své vlastní politiky rizik, založené na metodice Wwft.