musím sdělit, se kterými zeměmi obchoduji

Zemní riziko je standardní součástí znalostní prohlídky klienta

Ano, v praxi se banka ptá na země, se kterými obchoduješ, a to je povoleno. To spadá pod znalostní prohlídku klienta podle Zákona o předcházení praní peněz a financování terorismu (Wwft). Banka musí posoudit rizika a země s vyšším rizikem praní peněz nebo financování terorismu jsou při tom stabilním kritériem. Dotazník často nepta na každou zemi zvlášť, ale na země mimo EU/EHP, nebo konkrétně na země na seznamu rizik. Přečti si tedy otázku doslova: "zahraniční klienti" mohou v praxi znamenat "klienti mimo EU" nebo "klienti v zemích s vysokým rizikem", a to je značný rozdíl v tom, co musíš vyčíslit.

To, co konkrétně dodáš, závisí na tom, jak je otázka formulována: seznam zemí, procento tržeb na region, nebo pouze potvrzení, že se neobchoduje se zeměmi na seznamu sankcí nebo seznamu rizik. To se také týká otázky nebo zda je podnikání nebo jeden z jejích vedoucích pracovníků v sanačním seznamu, neboť zemní riziko a sankční riziko jsou bankami často zmiňovány v jednom dechu, ale jde o dva různé testy. Pokud nemáš připravený přehled zemí svých obchodních partnerů, rozumným přístupem je vycházet z údajů z fakturace nebo CRM a to zvlášť uvést, pokud se banka ptá na uvedení zdroje.

Právní základ: due diligence na základě Wwft, nikoli Obchodní rejstřík

Povinnost hlásit země obchodních vztahů nevychází ze Zákona o obchodním rejstříku 2007 — který pouze stanovuje, kdo je podnik a kdo k němu patří, viz také kdo jsou konečnými vlastníky podniku — ale ze znalostní prohlídky klienta, kterou musí provádět instituce jako banky podle Wwft. Tento zákon zavazuje banku samotnou k posouzení rizik a zemní riziko je přitom uznávaným faktorem; podnik poskytuje údaje, které banka potřebuje k tomu, aby mohla toto posouzení provést.